Tesla 1008A Liberta

TESLA n. p. Bratislava, 1960/63

Tento přístroj není součástí mé sbírky. Opravoval jsem jej pro známé.

Stolní gramorádio - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV, osazený elektronkami ECH81, EBF89, ECL82, EM80 a EZ80, pro napájení ze střídavé sítě. Ferritová anténa na SV. Gramofon typu H20 pro přehrávání standartních a dlouhohrajících desek, s krystalovou přenoskou a asynchronním motorkem s pohonem mezikolem. Tři reproduktory, dva širokopásmové na bocích skříně a jeden výškový zepředu skříně. Nf zpětná vazba s tónovými rejstříky. Výstupní transformátor s kompenzačním vinutím pro potlačení brumu. Větší část série byla osazena selenovým usměrňovačem místo elektronky EZ80. Dřevěná skříň, skleněná stupnice, papírová zadní stěna.

Gramorádio si u mě nechal opravit jeden příbuzný, který jej měl už dlouho doma. Na první pohled byly vidět nepůvodní knoflíky, v gramofonu byla nabastlena jiná přenoska. Po rozebrání se ukázalo, že se v rádiu někdo vrtal. Byl měněn potenciometr hlasitosti, a protože kutil neměl správný typ s dlouhou hřídelkou, přišrouboval náhradní potenciometr s krátkou hřídelkou přímo na stupnici. Protože přívody k potenciometru následně nebyly dostatečně dlouhé, nadstavil je asi 20 cm kusy drátu, které pak nechal volně ležet na šasi. Pro úroveň brumu v reprodukci to jistě mělo nezanedbatelný přínos. Protože na nový potenciometr nedosáhly ani přívody sítě a navíc vypínač v potenciometru stejně nefungoval, byla síť přivedena natvrdo, bez vypínače. Kutil také vyměnil všechnu síťovou kabeláž a spoje hezky zakroutil a olepil izolačkou.

Síťové trafo mělo vystřelenou tepelnou pojistku, která byla umně svázána dohromady a proletována. Důvodem její aktivace byla patrně prohořelá patice EZ80, což jsem objevil záhy. Elektronka EZ80 má všechny elektrody vyvedeny tak, aby mezi nimi na patici zbýval vždy jeden nevyužitý kolík a předešlo se tak přeskokům. Bohužel v Tesle Bratislava něco takového neřešili a kolík vedle přívodu jedné z anod využili jako pájecí bod, připojený na anodové napětí. Pertinaxová patice, už tak namáhaná teplem výkonové elektronky, tak musela mezi dvěma kolíky snášet špičkové napětí asi 700 V a samozřejmě prohořela. Stačilo pájecí bod přesunout na vedlejší kolík, aby se zvětšila izolační mezera, a bylo po problému.

Potenciometr jsem vyměnil za jiný typ s dlouhou hřídelí, takže už nemusel být přišroubován ke stupnici. Jinak jsem vyměnil jen vazební svitek a promazal kontakty přepínače pásem, ostatní součástky byly v pořádku až na přepínač tónových rejstříků, který je zoxidovaný, ale nedá se k němu dostat. Původní knoflíky jsem získal od Michala Neye.

Gramofon stačilo vyčistit a namazat. Náhradní přenoska je stereofonní krystalová neznámého typu a funguje, ale má v háji hrot, nicméně na standartní desky je hrot pořád dobrý.

Gramorádio má celkem příjemný a čistý zvuk bez brumu. Citlivost rádia není nic extra. Tónové rejstříky nemají příliš velký účinek na zvuk.
Po chvilce provozu se rádio náhle po klapnutí víka gramofonu rozpískalo a nechtělo přestat ani po stažení hlasitosti. Příčina byla celkem kuriózní - mikrofonická ECL82, na poklep reagovala hlasitým zvoněním z reproduktoru. Po výměně bylo vše v pořádku.

Z hlediska opravy je problematické rozebírání rádia. Výstupní transformátor je umístěn na ozvučnici a od šasi k němu vede svazek šesti drátů, které je nutné odpájet, ale je k nim velmi mizerný přístup. Magické oko má v ozvučnici drážku, do které zapadne, ale potom bohužel skoro není vidět na jeho světelnou část, protože je ve skříni moc vysoko. Je nutno jej z jeho místa trochu povysunout.
Moc se mi nelíbí ani kusy sololitu, upevněné ve skříni vedle stupnice. Stupnice je stejná jako na rádiu Gavota, ze kterého je Liberta odvozená, ale pro skříň gramorádia je příliš krátká - a tak nastoupil sololit. Nevypadá to hezky. Jinak rádio považuju za vzhledově docela povedené.