Empo Kadet

Empo s.r.o., 1937/38

Radiopřijímač už není součástí mé sbírky. Přenechal jsem jej Milanovi Línkovi.

Stolní radiopřijímač - audion pro příjem v pásmech DV, SV (dvouobvodový), KV (jednoobvodový s vf předzesílením) a pro reprodukci z gramofonu osazený elektronkami AF3, AF7, AL4 a AZ1, s napájením ze střídavé sítě. Regulace zesílení vf stupně, tónová clona, výstup na další reproduktor o vysoké impedanci, jeden odlaďovač s přepínačem den - noc (mění selektivitu odlaďovače). Dynamický buzený reproduktor, bezpečnostní přípojka sítě, dřevěná skříň, skleněná stupnice, papírová zadní stěna, plechová spodní.

Rádio jsem získal od Michala Neye, který jej zase dostal od Ondry Folwarczného. Chyběly knoflíky, ozdobné ocelové lišty na skříni, kdysi chromované, byly úplně rezavé. Rádio bylo částečně rozebrané, vymontovaný spojovací materiál byl uložen v krabičce uvnitř. Šasi bylo popsané lihovkou a skříň byla trošku prožraná červotočem. Z boku skříně je díra po nějakém vypínači, nad stupnicí pak byl přitlučen kovový nápis Triumf z rádia Telegrafia Triumf 20 nebo něčeho z řady Orion Triumf. Nápis jsem odstranil, stopy zůstaly.

Čelní knoflíky se mi podařilo koupit od Petra Svobody v jeho radiobazaru, když ještě fungoval. Boční jsem osadil nějaké jiné, než se seženou původní. Lišty jsem obrousil, ale když jsem se pídil po firmě, co by mi je pochromovala, dozvěděl jsem se většinou, že není problém, pokud bych jich měl aspoň paletu. Kusově to dělá jen pár málo firem v Česku a výsledek je prý nejistý. Tak jsem lišty zatím nechal v barvě oceli a jen jsem je přetřel nitrolakem, aby dál nerezly.
Šasi jsem umyl lihem, fixe se dolů moc nechtělo. Bohužel to trochu odnesl i lak na krytech cívkové soupravy. Ty totiž nejsou měděné, jen nalakované. Samotné šasi je sem tam postiženo povrchovou korozí, což jsem nechal tak. Stupnice je částečně setřená, jinou bych těžko sháněl.

Při elektrické renovaci bylo nutno vyměnit několik svitků. Odrušovací svitky z primáru trafa na kostru jsem raději odpojil úplně. Elektrolyty byly samozřejmě všechny suché. Odpory byly dobré včetně původních potenciometrů, stejně tak i elektronky.

Při renovaci jsem rádio napájel z oddělovacího transformátoru. Když jsem si jej jednou chtěl pustit přímo na síť, zapojil jsem anténu, uzemnění a po zasunutí síťové šňůry do zásuvky se z rádia ozvala rána a byt zhasl. Došlo k průrazu fáze na kostru, obvod se pak uzavřel přes uzemnění. Od síťové vidlice totiž vede k vypínači tenký drátek izolovaný jen textilní bužírkou, která je velmi tenká a po letech i křehká. Tento spoj navíc vede přes ostré ohyby šasi a v jednom z nich došlo k průrazu. Drát se vypařil a bužírka zuhelnatěla, do šasi byl vypálen důlek. Spoj jsem obnovil moderním vodičem.
Při práci s podobně starými rádii je tedy nutno pamatovat na to, že nesplňují dnešní předpisy a o dvojité izolaci nemůže být ani řeč. Kdyby rádio nebylo uzemněno, byla by fáze na kostře, přístupná dotyku!

Po opravách rádio funguje docela pěkně, zpětná vazba nasazuje měkce, rovnoměrně a nelepí, citlivost je slušná, srovnatelná s jednodušším superhetem. Přednes je velmi příjemný.
Složitostí konstrukce se však takovýto audion už vyrovná superhetu. Není divu, že záhy výroba podobných přístrojů skončila a výrobci se už orientovali na superhety, které se daleko snadněji obsluhují. Audiony se pak již vyráběly jen ty nejjednodušší, kdy byl hlavní důraz kladen na cenu.

Ještě bych se zmínil o tom, jak se takový audion vůbec obsluhuje. Je to totiž dost jiné, než na co jsme zvyklí u dnešního superhetu, kde stačí otočit jedním knoflíkem. Tento audion se v rámci jednoho rozsahu ladí třemi až čtyřmi knoflíky, a to zpětnou vazbou, vf zesílením, samotným laděním frekvence a případně i odlaďovačem.
Rádio přepneme na žádaný vlnový rozsah a knoflíkem frekvence nastavíme na stupnici zhruba tu frekvenci, kterou chceme přijímat. Knoflíkem zpětné vazby přidáváme vazbu, až se ozve klapnutí, případně rádio začne pískat nebo ostře šumět. To je projev rozkmitání. Pak vazbu zase trochu ubereme, až kmitání přestane. Pak nastavíme vf zesílením takovou hlasitost, jakou si přejeme. Teď už můžeme knoflíkem ladění najít stanici, kterou chceme poslouchat. Pak nastavíme zpětnou vazbu tak, aby stanice hrála čistě a bez zkreslení, ale nelezly do ní sousední stanice. Knoflíkem vf zesílení nastavíme žádanou hlasitost. Pokud je na SV i přes nastavení zpětné vazby příjem rušen nějakou blízkou silnou stanicí, nastavíme odlaďovač tak, aby ztichla.

Když jen tak prolaďujeme pásmo a lovíme stanice, je nutno neustále korigovat nastavení zpětné vazby, aby byl přijímač dostatečně citlivý, ale ještě nekmital. Dále máme situaci ztíženou tím, že je každá stanice úplně jinak hlasitá, podle síly signálu. Musíme tedy neustále sahat i na vf zesílení. U superhetu jsou díky AVC všechny stanice zhruba stejně hlasité. Na druhou stranu nám audion umožňuje přijímat i amatérské vysílání s modulací SSB, případně telegrafní CW vysílání, což běžný rozhlasový superhet neumí. Stačí nastavit zpětnou vazbu tak, aby přijímač kmital.