Tesla K304 Condor

TESLA n. p. Pardubice, 1987/90

Přenosný radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech VKV CCIR a OIRT, DV, SV, KV, osazený polovodiči. Příjem stereofonního vysílání. Přípojka pro anténu 75 ohm, interní náhražková anténa, teleskopická anténa a feritová anténa. Indikace síly signálu pomocí LED diody. Napájení ze střídavé sítě, zdroje 12 V nebo 10 ks baterií R20. Můstkový zesilovač s obvody MBA810, tónové korekce, plynulá regulace šířky stereobáze, výstup na sluchátka, korekce INTIM pro snížení hlasitosti a úpravu přednesu, možnost vypnutí můstkového provozu. Vstup pro gramofon s dynamickou přenoskou a univerzální vstup. Kazetový magnetofon systému Compact Cassette s plně elektronickým ovládáním nízkozdvihovými tlačítky a třemi motory, počítadlo, ruční nebo automatická regulace záznamové úrovně, dva bargrafy jako indikátory vybuzení, obvod DNL pro potlačení šumu, dva elektretové mikrofony pro nahrávání, možnost připojení externích mikrofonů, přepínač frekvence mazacího oscilátoru pro potlačení rušení při nahrávání z AM pásem. Součástí přístroje je dvoupásmová reprosoustava. Modulová koncepce. Plastová skříň v černé, stříbrné, bílé, červené a dalších barvách.

Přístroj byl vyráběn v kooperaci s polským podnikem Unitra. Polská je skříň a mnoho dalších součástí, tuzemské jsou např. středobasové reproduktory a většina polovodičů. Design přístroje se nápadně podobá přijímači Philips D8614.

Dnes již kultovní Condor patří k tomu lepšímu, co Tesla vytvořila. Zvukový projev je vynikající, radiopřijímač nabízí slušnou citlivost a komfortní obsluhu, kazeťák pracuje také skvěle, zejména při přehrávání. Problematická je ale spolehlivost. Ta je dosti špatná zejména u magnetofonu. Kromě obligátních řemínků zlobí zejména obvod autostopu. Ten je řešen dvěma různými způsoby. U starších kusů je pravý unašeč opatřen kovovými lamelami, kterých se dotýkají kartáčky. Kartáčky se časem obrousí a mechanika se pak při zařazení jakékoliv funkce asi po vteřině zastaví. Novější přístroje jsou pak vybaveny optickým autostopem. Na počítadle je vrtulka, u které je umístěn optočlen. V optočlenu bohužel odchází LED dioda. Je zde použita dioda LQ100 ještě z dob pralesních a bohužel jí protéká poměrně značný proud, a tak se často přeruší. Je nutné tuto diodu nahradit něčím modernějším.
V kazeťáku dále odchází gumové obložení převíjecích mezikol, přivíjecí spojka někdy buď ztratí tah, nebo naopak zatuhne. Motorky nejsou příliš kvalitní a po čase jim začne klesat účinnost, což se projeví jejich pomalým chodem. V elektronice bývají často studeňáky na LED diodách, příslušná funkce potom nejde zařadit. Tranzistor pro ovládání přivíjecího motorku se špatně chladí a pokud je motorek již slabší, tak zlobí. V mém kusu byla prostřelená elektronika pro obsluhu motorku posunu hlav, prorazil se blokovací kondenzátor u spínacího tranzistoru, ten se naplno otevřel, motorkem dělaným na 3 V začal téct značný proud, který spálil tranzistor a následně i odrušovací cívečku v motorku, která jej tak zachránila před zničením. Krom toho někdy kolísá rychlost magnetofonu, především při změnách teploty.
V radiopřijímači bývají často studeňáky na ladicím kondenzátoru. V mém kusu se pak také projevuje silné odlaďování při vyšší teplotě, příčinu jsem zatím nezjistil, asi taky studeňák. Ve zdroji se mi jednou dioda změnila na celovodič, přeměna následně proběhla ještě u jedné diody, nakonec se z obou stal izolant a přístroj zase normálně fungoval. Údajně to jen zavrčelo, zasmrdělo a byl zas klid.
Zesilovač je spolehlivý, ale už jsem jej taky opravoval poté, co se povedlo mu zkratovat výstup. Výměna koncových IO není snadná.

Rukama mi prošly dva Condory. Jeden s odpáleným zesilovačem jsem okolo roku 2008 opravoval kamarádovi, druhý jsem ulovil v roce 2009 při jedné navážecí akci v okolí Plzně. U obou bylo nutné provést celkovou repasi kazeťáku a propájet studeňáky na LED diodách. Také bylo nutné u obou opravit síťový vypínač, který je díky svému umístění poměrně zranitelný. Na svém kusu jsem pak už opravoval kde co. Obecně u těchto přístrojů a zejména u kazeťáků platí heslo "Jednu věc opravíš, druhá se podělá."
Můj kus je stříbrný, v. č. 1239?13. Autostop je už optický. Přístroj mám v běžném provozu na koleji, předtím jsme ho měli v kuchyni. Dále jej příležitostně používám při různých grilovačkách a chlastačkách, výhodou jsou kompaktní rozměry, značný hudební výkon a možnost napájení z baterie. V tomto režimu se přístroj jeví jako značně blbuvzdorný, ještě se nikomu nepodařilo nic zničit, pravděpodobně díky bohaté výkonové rezervě a dobrému chlazení koncových IO.
V roce 2012 na mém přístroji náhle prasklo madlo, které toho přitom už taky zažilo dost. Asi provedu opravu s pomocí kovových prvků, ať to drží.