Minerva 395B

Minerva Wien, 1938/39.

Tento přijímač není součástí mé sbírky, renovoval jsem jej v roce 2011 pro známé, kteří jej našli na starém statku.

Radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech SV, DV, KV a pro reprodukci z gramofonu, osazený elektronkami. Dřevěná skříň, dynamický reproduktor, plynule řiditelná tónová clona spojená s proměnnou šířkou pásma.

Když jsem přístroj dostal do rukou, bylo mi na něm ihned něco "podezřelé" - vnitřek nevypadal zbastleně, ale ani továrně. Nápadné bylo především síťové trafo, které bylo jednoznačně tesláckým výrobkem z 50. let, a různé neosazené otvory v šasi. Ukázalo se, že přijímač, osazený elektronkami ECH3, EF6, EBC3, EL3 a AZ1, byl původně bateriovým přístrojem s elektronkami KK2, KF3, KBC1 a KL4. Někdo jej přestavěl na síťové napájení. Přitom zachoval maximum z původních obvodů a při přestavbě pracoval velmi pečlivě, takže výsledek vypadal jako tovární výroba.

Rádio bylo bohužel skladované bůhví kde. Skříň byla oprýskaná a prožraná červotočem a uvnitř přístroje bydlely myšky, které chodily na záchod do kouta skříně. Zadělané to tam bylo nepopsatelně. Navíc v tom místě úplně zkorodovaly upevňovací šrouby a šasi nebylo možné dostat ze skříně, tak jsem musel šrouby utrhnout. Šasi samotné vypadalo slušně, ale to bylo dáno především tím, že je zhotoveno z hliníku. Veškeré lankové náhony byly od myší zničené. Skříň bylo nutno celou obrousit a přelakovat bezbarvým nitrolakem.
Při renovaci bylo komplikací to, že k přebastlenému zapojení samozřejmě nebylo žádné schéma. Postupoval jsem ale klasicky. Především byly vadné oba tzv. mokré elektrolyty Philips. Jednomu úplně uhnil vývod, druhý sice jevil známky života, ale během formování vytekl. Bylo nutné vyměnit také nějaké svitky a pak už bylo možné přístroj zapnout. Příšerně to ale celé vazbilo, brumilo a zkreslovalo. VF část se silně rozkmitávala a celkově se to chovalo divně. Ukázalo se, že příčinou jsou zemnící body na šasi. Ty byly tvořeny mosazným pájecím očkem přinýtovaným k hliníkovému šasi. Tento spoj zkorodoval, vznikl tam velký přechodový odpor a na něm vznikaly nežádoucí vazby. Nýtky bylo nutno nahradit dobře utaženým šroubkem. Zakmitávání vf části však trvalo. Příčinou bylo porušené stínění elektronky EF6, kterou bylo nutno obalit alobalem a ten pečlivě uzemnit. Následně bylo možné rádio sladit.
Po těchto krocích rádio pěkně fungovalo a bylo možno jej vrátit majiteli. Ze sběratelského hlediska je škoda, že se nezachovalo v původní bateriové podobě.