Philips 2601

Philips Eindhoven, Nizozemí, 1930/31

Přístroj není součástí mé sbírky, opravoval jsem jej pro známého.

Radiopřijímač s přímým zesílením pro příjem v pásmech DV a SV a pro reprodukci z gramofonu osazený elektronkami 2x E442, E424, C443, 506, pro napájení ze střídavé sítě. Tři laděné vf obvody, regulace hlasitosti změnou zesílení prvního vf stupně, mřížková detekce ve třetím stupni, transformátorová vazba mezi třetím a koncovým stupněm. Přípojka pro drátovou nebo rámovou anténu, kulatý dynamický reproduktor s permanentním magnetem, výstup na reproduktor o vysoké nebo nízké impedanci. Skříň s plechovým rámem a pertinaxovými výplněmi, bakelitový panel, knoflíky a mřížka před reproduktorem, celuloidová stupnice, zadní plechová otevírací dvířka s bezpečnostním odpojovačem síťového přívodu.

Šasi je převzato ze stolního rádia Philips 2511 "Vítěz" vyráběného od roku 1928, takže ve své době nepatřilo k nejmodernějším, ale jednalo se o ověřenou a spolehlivou konstrukci, která měla tak dobré vlastnosti, že stále patřila k vůbec nejkvalitnějším přístrojům na trhu. Radiopřijímač 2601 stál 8500 Kč, což odpovídalo ročnímu platu nižšího úředníka. Se stejným šasi se vyrábělo i gramorádio Philips 2811, to mělo dřevěnou skříň, výkonnější koncový stupeň a buzený reproduktor. Jen samotný reproduktor s transformátorem a usměrňovačem pro budicí vinutí vážil přes 13 kg, celý přístroj vážil 74 kg a stál 14 250 Kč.

Mechanické řešení je velice zajímavé a není podobné později vyráběným rádiím, používá klasické materiály a připomíná spíše nějaké průmyslové zařízení. Součástky jsou vyrobené přímo na míru a člověk zvyklý na pozdější rádia příliš nepozná, zda se dívá na cívku, kondenzátor nebo odpor. Například rezistory jsou vinuty na papírových trubičkách odporovým drátem, někdy navíc zvlášť vinutým na izolačním vlákně. Šasi je rozděleno na blok přijímače a blok koncového stupně se zdrojem. Blok přijímače využívá prostorovou konstrukci v plechovém rámu, nalezneme v něm mnoho stínicích přepážek, nad elektronkami je stínicí kryt ze silného plechu. Modul zdroje a koncového zesilovače je také celý opatřen stínicími kryty. Vazební transformátor má primár vinutý stříbrným a sekundár odporovým drátem. Síťové transformátory se vyráběly pro různá síťová napětí a frekvence, dále byly tři druhy transformátorů přepínatelných. Materiálem se celkově nešetřilo, transformátory jsou značně předimenzované a celé šasi je pořádně těžké, cca 20 kg. Elektronky E442 osazované do tohoto přijímače byly oproti později vyráběnému provedení menší. Novější provedení s kovovým nástřikem se nevejde pod stínicí plech.

Rádio jsem dostal na opravu v roce 2019. Bylo částečně rozebrané, všechny elektronky chyběly, blok koncového stupně někdo dost surově rozdělal a veškeré drátové spoje prošel se štípačkami. Celé zapojení bylo nutno vydrátovat znova. Blok přijímače byl naštěstí v pořádku, netknutý z výroby. Těšil jsem se, že s jeho opravou nebude mnoho práce. Bohužel se ukázalo, že všechny svitkové kondenzátory jsou zcela nepoužitelné. Jejich vývody jsou ale bez zásadního rozebrání přístroje dokonale nepřístupné, takže bylo nutné je od zapojení porůznu poodpojovat a do trochy volného prostoru dát nové svitky a přitom dávat pozor na to, aby se nezměnilo jejich připojení na kostru, čímž by mohly vzniknout nežádoucí vazby. Je potřeba se vyvarovat rozebírání krytu ladicího kondenzátoru nebo manipulace s cívkami, tím by se přístroj rozladil a náprava by byla dost obtížná. Chybějící elektronky jsem v přijímačové části nahradil ruskými loktalovými 4Ž1L v redukčních paticích, v koncovém stupni jsem pak použil 4P1L. Koncová elektronka fungovala bezchybně bez jakýchkoliv úprav, v přijímačové části však nastal problém s jinými parazitními kapacitami a větším zesílením 4Ž1L, kvůli kterým se přístroj rozkmitával. Naprostou nutností bylo osazení stínicího krytu, ale i poté kmitání trvalo. Bylo nutno snížit napětí na druhých mřížkách přidáním dalšího odporu paralelně k původnímu děliči. Napětí se však nesmí snížit moc, protože potom ve vf stupních začne docházet k detekci signálu a při větší hlasitosti bude přístroj silně zkreslovat. Nakonec se mi však povedlo dosáhnout kompromisu a přístroj začal hrát. Překvapila mě výborná citlivost, pro příjem místních vysílačů stačí pár desítek cm drátu v anténní zdířce. S venkovní anténou lze na SV chytat poměrně dost vysílačů i přes den, navíc přístroj není příliš citlivý na rušení. Přijímací vlastnosti jsou srovnatelné s kvalitním superhetem, díky absenci zpětné vazby stačí při ladění obsluhovat jeden knoflík, nevýhodou je jen chybějící AVC. Proti superhetu je však konstrukce výrazně nákladnější a složitější na sladění, navíc neumožňuje dosažení dostatečné selektivity pro příjem na KV, proto byl později princip přímozesilujících radiopřijímačů přenechán laciným lidovým typům se zpětnou vazbou a dražší přístroje se konstruovaly už jako superhety. Přednes samozřejmě odpovídá roku výroby, je ale celkem vyrovnaný a příjemný na poslech. Dynamický reproduktor má výbornou citlivost, magnet ani po téměř devadesáti letech nezeslábl.