Tesla 512070 Tábor I

Tesla n. p. Pardubice, 1955/56

Gramorádio - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV 13,5 - 20 a 24 - 52 m a pro reprodukci z vestavěného třírychlostního gramofonu, osazený elektronkami ECH21, EF22, 6B31, 2x 6CC31, 6BC32, 2x EBL21, EM11, AZ12, pro napájení ze střídavé sítě. Vstupní pásmový filtr na DV a SV, přepínatelná šířka pásma, elektronový indikátor vyladění, fysiologická regulace hlasitosti, tónové korekce, dvojčinný koncový stupeň o výkonu 5 W, dva kulaté dynamické reproduktory (velký širokopásmový a malý výškový), výstup na externí reproduktor s přepínačem. Gramofon s přenoskou s hroty pro standardní a dlouhohrající desky a s automatickým vypnutím. Dřevěná skříň, skleněná barevná stupnice s vypouklým krycím sklem.

Gramorádio jsem dostal na jaře 2022 na opravu. Nebylo v příliš hezkém stavu, skříň byla dost omlácená, dýhovaný rám okolo stupnice byl poničený vodou a byl roztrhaný brokát. Vevnitř byly stopy po myších a předchozích opravářích, někdo vyměnil EBL21 za EL84 a většinu původních svitků vyměnil za "hovňáky", čímž tedy rádiu příliš nepomohl. Začal jsem opravou skříně, kterou jsem rozebral, abych vytáhl ven ozvučnici s brokátem. Nejde to úplně jednoduše, je potřeba povolit dost vrutů a sundat přilepenou lištu na horní hraně ozvučnice, ale dá se to. Brokát jsem nahradil bílou průzvučnou textilií, originálnost šla stranou, ale rádio s tím vypadá celkem pěkně. Vršek a boky rámečku kolem stupnice jsem obrousil a nalakoval nitrolakem, spodní část je nutné předýhovat, což si majitel chtěl provést sám. Zbytek skříně jsem důkladně ponatíral hodně řídkým nitrolakem, který zalil škrábance a praskliny a skříň razantně prokoukla. Kolečka od panáků s lihovinami jsem pomocí ředidla vymyl až na dřevo a následně zalakoval. Zblízka je stále poznat, že lak skříně není jako nový, ale první dojem je podstatně lepší a oprava byla nesrovnatelně snazší než přelakování celé skříně.

Na šasi jsem vyměnil všechny papírové svitky za fóliové, taky asfaltové elyty jsem vyměnil. Dále jsem odpojil selenový usměrňovač žhavení a nahradil jej křemíkovými diodami, měl příliš velký úbytek. Také bylo potřeba nahradit filtrační elyty žhavení, měly velký ESR. Potenciometr hlasitosti se protáčel dokola. Potenciometr jsem rozebral a zjistil jsem, že vylisované osazení na hřídelce, které zabírá do bakelitového jezdce, se ulomilo. Povedlo se mi jej připájet zpět. Potenciometr i s vypínačem jsem samozřejmě celý vyčistil a namazal. Gramofon jsem taky rozebral, vyčistil, odmastil a nově namazal. Původní přenoska sice byla částečně funkční, ale jelikož majitel chtěl rádio opravit hlavně kvůli poslechu šelakových desek, přenosku jsem nahradil moderní čínskou, kterou jsem do raménka vlepil. Pak už jsem mohl celé gramorádio smontovat, zapojit kabelové svazky a zapnout. Byl jsem ale nemile překvapen značným brumem, který následně produkovalo. Zkratování vstupních svorek koncového zesilovače ukázalo, že brumí konec. Nastalo dlouhé laborování, neboť na přidávání různých filtračních kondíků brum vůbec nereagoval. Jen zkratování mřížek koncových elektronek na kostru pomohlo. Nakonec jsem si všiml, že když je mřížka připojena na kostru delším drátem, brum se zase objeví a dokonce reaguje na pohyb prstu kolem tohoto drátu! Pak už bylo jasné, že nově osazené EL84 v zesilovači kmitají na vysoké frekvenci. Stačilo do přívodu k mřížkám zapojit blokovací odpory a bylo po brumu. Pak jsem změřil výkon a frekvenční charakteristiku zesilovače. Výkon udávaný výrobcem zřejmě platí pro poslech na vestavěný reproduktor, který zesilovač plně nezatíží. S připojenou jmenovitou zátěží dá zesilovač víc jak 10 W. Frekvenční charakteristika je slušná, zesilovač chodí přes 20 kHz při poklesu o 3 dB proti 440 Hz.

Po odpojení zkratu ze vstupních svorek byl ale brum zpátky, i když trochu jiný. Nastalo ještě horší laborování, které nakonec nebylo završeno úspěchem. Blokování opět nepomáhalo, stačilo na několik cm přiblížit prst k součástkám okolo 6BC32 a brum byl takový, že šel reproduktor nadoraz. Situace se částečně zlepšila jen po osazení spodní stěny se stíněním, ale ani potom rádio nebylo úplně zticha. Nic lepšího jsem už nevymyslel a rádio jsem majiteli takto předal, naštěstí mu to nevadí. Usoudil jsem, že příčinou je moc velké zesílení nf části. Obsahuje celkem tři předzesilovací stupně za sebou, z toho mezi 6BC32 a vstupem koncového modulu není žádný útlumový prvek. Svou roli sehrála asi i větší strmost EL84.

S opravou Tábora I jsem před pár lety pomáhal známému, který řešil kuriózní problém - rádio fungovalo normálně, ale gramofon řval naplno a potenciometrem nešla jeho hlasitost měnit. Příčinou byl vyschlý elektrolyt v katodě první 6CC31. Na katodovém odporu pak vznikala vazba, kterou se signál přenášel z prvního systému na druhý.

Nástupcem Tábora I byl model Tábor II, ve kterém je o jeden nf stupeň méně. Fázový invertor v koncovém modulu je daleko modernějšího a dokonalejšího zapojení než v jedničce. Místo 6CC31 jsou použity novalové 6CC41, které mají oddělené katody. Dále je přítomen vstup na mikrofon a je použita složitější skříň s oddělenými stupnicemi se samostatným podsvětlením, světelný indikátor šířky pásma a osvětlení prostoru pro gramofon. Zato už rádio není vybaveno plynulými korekcemi, jen rejstříkem, a s výjimkou jedné vzácné verze už nemá velký 27cm reproduktor, ale dva 20cm. Vzhledem k přítomnosti mikrofonního vstupu a přepínatelného výstupu na externí reproduktory lze usuzovat, že Tábor byl vymyšlen pro použití ve společenských místnostech.