Telefunken Big Ben Luxus

Radiotechna Přelouč, 1936/37

Přístroj není součástí mé sbírky.

Radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV 16-51 m a pro reprodukci z vestavěného gramofonu osazený elektronkami AH1, 3x AC2, 2x AF3, 2x AB2, AF7, 2x AD1, AM2, 2x AZ1, pro napájení ze střídavé sítě. Vstupní pásmový filtr s proudovou a částečně napěťovou vazbou na DV a SV, oscilátor s laděnou anodou, dva mezifrekvenční zesilovače (první s ruční regulací zesílení), mezifrekvenční filtry s proměnnou šířkou pásma, zpožděné AVC, umlčovač šumu na DV a SV, elektronový indikátor vyladění, fysiologická regulace hlasitosti, tónová clona, vypínatelné zdůraznění nízkých kmitočtů, dvojčinný koncový stupeň, dva buzené reproduktory s kmitočtovou výhybkou, výstup na další vysoko- nebo nízkoimpedanční reproduktor. Gramofon pro přehrávání standardních desek 78 ot/min. Dřevěná skříň s ratanovými doplňky, vnitřní tlumicí deskou a bassreflexem, skleněná stupnice se světelným ukazatelem z projektoru kombinovaného s indikací zvoleného pásma, papírová zadní stěna.

Regulace šířky pásma, zesílení mf zesilovače a tónové clony je ovládána společně. Umlčovač šumu pracuje na principu zpětnovazebního audionu, kdy se na jeho mřížkový obvod přivádí signál z mezifrekvence. Bez signálu je elektronka otevřena a na mřížku nf předzesilovače přivádí záporné napětí. Při příjmu dostatečně silného signálu je elektronka uzavřena nakmitaným napětím a na mřížku nf zesilovače je přes ochrannou diodu přivedeno kladné napětí.

Dostal jsem možnost zprovoznit šasi pro repliku tohoto gramorádia. Šasi pochází ze stolního radiopřijímače Big Ben Salon, skříň vyrobil truhlář, stejně jako gramofon, který využívá předválečný motorek a talíř a přenosku Tesla. Stojanové gramorádio Big Ben Luxus bylo pro svou extrémní cenu vyrobeno ve velmi malém množství, jsou známy čtyři dochované kusy. Ve své době se jednalo o asi nejluxusnější radiopřijímač, jaký u nás bylo možné pořídit. Je velice zajímavé, že jen pár let po úplném začátku rozhlasového vysílání dokázali tehdejší konstruktéři takový přístroj vyrobit. Pozoruhodná je zejména nízkofrekvenční část, ve které se uplatňují takové prvky jako dvojčinný zesilovač, fysiologická regulace hlasitosti, dvoupásmová reprosoustava nebo bassreflex. Tyto prvky se bez větších principiálních změn používají dodnes.

Radiopřijímač byl v provozu pravděpodobně do 50. let. Předchozí opraváři už vyměnili většinu slídových kondenzátorů ve vf části, které jsou jinak téměř vždy vadné. Po mechanické stránce bylo nutno promazat a rozhýbat mechaniku vlnového přepínače a zrevidovat jeho kontakty. Pro zajištění spolehlivosti jsem vyměnil všechny namáhané svitkové kondenzátory, ale původní svitky byly stále v excelentním stavu. Dva dochované původní filtrační elyty se chovají jako nové, což je neskutečné. Třetí už byl v minulosti nahrazen. Asfaltové elyty byly všechny vadné. Několik výkonových rezistorů bylo vadných, pozornost je nutné věnovat hlavně rezistoru sloužícímu jako dělič předpětí pro koncové elektronky. Malé rezistory jsou v pořádku. Problematická je kabeláž, která je izolovaná jen impregnovanou textilní bužírkou, která je zkřehlá. Signálové elektronky byly v přístroji z většiny původní a dobré, koncové elektronky chyběly, osadil jsem AD1n od Tesly. Několik kusů bylo bohužel nutné vyřadit, častou závadou je přerušený přívod ke katodě.

Sladění tohoto radiopřijímače je poměrně složité. Postupoval jsem na základě informací v renovačním návodu z časopisu Radiojournal a také podle návodu ze stránek radiohistoria.sk. Naladění mezifrekvence je velice ostré, pokud kterýkoliv obvod není přesně naladěn, funkce přístroje tím značně utrpí. To samé se týká vstupního pásmového filtru. Ve vstupních a oscilátorových obvodech bývají zatuhlá jádra cívek. Pokud s nimi dříve někdo zatočil, nastává velký problém, jádra je zpravidla nutné odvrtat a nahradit novými. Naladění umlčovače je také velmi ostré. Dalším důležitým bodem renovace je seřízení klidového proudu koncových elektronek, pro jeho měření je možné využít úbytek na činném odporu výstupního transformátoru. U některých elektronek se projevuje mřížkový proud a nastavení klidového proudu je pak nestabilní. Koncové i usměrňovací elektronky je nutné spárovat.

Po dokončení renovace mě přístroj nadchl skvělými přijímacími vlastnostmi i kvalitou přednesu. Asi žádný radiopřijímač, který jsem kdy viděl, neměl tak skvělou citlivost. I ve dne je možné na středních vlnách zachytit asi deset stanic, přístroj je také značně odolný proti rušení, které lze účinně potlačit nastavením šířky pásma. Koncový zesilovač má sinusový výkon 7 W a ve spojení s originální reprosoustavou má nezaměnitelný zvuk. Dobová reklama vyzdvihovala možnost tichého poslechu v místnosti i ozvučení tanečního sálu. Výhradu bych měl snad jen k řešení obraceče fáze, jehož symetrie závisí na stavu osazené elektronky a není korigována žádnou zpětnou vazbou.