Telefunken Song

Radiotechna Přelouč, 1937/38.

Stolní radiopřijímač - superheterodyn pro příjem v pásmech DV, SV a KV a pro reprodukci z gramofonu, pro napájení ze střídavé sítě, osazený elektronkami ACH1, AF3, ABL1, AZ1. Dvojitě laděný vstupní obvod na DV a SV, plynule měnitelná šířka pásma, provedená mechanickou změnou vazby cívek v prvním mf transformátoru, spojená s tónovou clonou, tvořenou proměnným kondenzátorem v přívodu k řídicí mřížce koncové elektronky. Při příjmu rozhlasu pracuje bez nf předzesílení, při reprodukci z gramofonu slouží jako předzesilovač elektronka AF3 a zesílený signál pro koncovou elektronku se odebírá z druhé mřížky. Dynamický buzený reproduktor, přípojka pro další reproduktor. Skleněná stupnice s celuloidovou matnicí, náhon stupnicového ukazatele pevným bowdenem, dřevěná skříň, papírová zadní stěna.

Rádio představuje konstrukci spíše levnějšího přijímače, což se odráží na absenci nf předzesilovače a jednoduchém řešení skříně, která nemá žádné zvlášní příkrasy. Konstrukce je typická pro přijímače Telefunken té doby - niklované šasi, mohutný buzený reproduktor, hlavní elektrolyt suchého typu apod. Použité součástky jsou z většiny velmi kvalitní a dodnes funkční. Vadné bývají elektrolyty, které vyschnou, velký hlavní elektrolyt ve zdroji bývá občas funkční, což je vzhledem k jeho stáří obdivuhodné, zejména když to srovnáme s životností elektrolytů, které se používají dnes. Narozdíl od tzv. mokrých elektrolytů, které v té době používala většina ostatních výrobců, nehrozí únik agresivní kapaliny a následné poničení šasi.
Svitkové kondenzátory jsou dosti kvalitní, vždy je ale nutné vyměnit vazební, odrušovací a antenorový kondenzátor, jinak hrozí vážné poškození rádia nebo úraz el. proudem.
Velmi příjemně mě překvapil stav rezistorů, v přijímači byly skoro všechny původní a dobré a jejich hodnota se vždy vešla do tolerance 10 %. Vadný byl pouze drátový rezistor 10k v děliči napětí pro napájení vf elektronek.
Potenciometr je zcela v pořádku, ale nevím, jestli je původní. Při vyjímání šasi nesmíme zapomenout potenciometr nejprve uvolnit, není připevněn k šasi, ale ke skříni.
Problematické jsou u výrobků Telefunken z této doby slídové kondenzátory ve vf obvodech, které mění hodnotu, což se projevuje tím, že rádio je necitlivé a nejde sladit. Je nutné všechny kondenzátory vyměnit za kvalitní typy a přitom přesně dodržet jejich hodnotu, jinak rádio nesladíme. Kondenzátory v mf trafech vyměníme také. Při rozebírání prvního mf trafa, které má na sobě vývod pro AF3, je nutné tento vývod rozpojit, což provedeme odpájením drátku zevnitř čepičky pro elektronku. Při zpětné montáži si vývodem nejprve provlečeme tenký pomocný drátek, který pak připájíme k samotnému drátku z mf trafa a ten pak provlečeme zpět.
Mechanická část těchto přístrojů je řešena velmi bytelně a nenajdeme zde závady. Třecí převod mezi knoflíkem a ladicím kondenzátorem je velmi přesný a spolehlivý. Je ale nutné vše důkladně vyčistit a odmastit a následně namazat trvanlivým olejem, například motorovým - ne olejem na šicí stroje. Soustředíme se zejména na bowden, který bývá plný zatuhlé mastnoty. Vlnový přepínač s vačkami je spolehlivý, bývá jen plný prachu a špíny.
U síťového transformátoru zkontrolujeme stav tepelné pojistky a také tavnou pojistku, zda má předepsanou hodnotu a není proklemovaná drátem. Transformátor samotný je dobře dimenzovaný a měl by být v pořádku.

Při veškeré manipulaci s šasi dáváme pozor na proměnný kondenzátor oscilátoru, jehož pertinaxové dielektrikum je nekryté a lze jej snadno polámat.
Osvětlovací žárovička je upevněna objímkou na filtračním elektrolytu. Zkontrolujeme, zda pevně drží a nemá zkrat na kostru.

Rádio jsem získal v roce 2013 od Slávka Škopíka. Ten jej dostal od nějakého starého pána, který jej měl doma. Rádio bylo patrně celou dobu v bytě, protože je vzhledově ve velmi dobrém stavu a když jej Slávek zkoušel, tak fungovalo. Na skříni bylo potřeba přelakovat oprýskanou bílou mřížku před brokátem. Brokát byl prodřený, jak někdo otíral mřížku od prachu. Protože brokát s původním vzorem dneska není šance sehnat, překryl jsem jej kusem nějaké pytloviny, která ale na rádiu vypadá celkem vkusně. Dále jsou trochu oprýskané a vybledlé podstavné lišty skříně, což ale nechám tak. Lak samotné skříně je slušný, na horní desce jsou místy stopy po vodě a dále také řídký pruh nastříkané šedivé barvy - v blízkosti rádia někdo lakoval sprejem nebo oklepával štětec. Na skříni jsou z boku dvě nálepky a vepředu stopy po třetí. Zatím jsem nepřišel na to, jak to odstranit, aniž by si to odnesl lak.
Celuloidová matnice pod stupnicí je zatmavlá a zdegradovaná, takže ke stupnici moc světla od žárovky nedojde. Stupnice samotná je jako nová a potisk pevně drží.

Po elektrické stránce se ukázalo, že v přístroji se už někdo vrtal a nahradil všechny elektrolyty za axiální typy Tesla. Původní hlavní elektrolyt a dále malý katodový od AF3 však zůstaly upevněné na svém místě. Hlavní byl bez kapacity, ale katodový se kupodivu ukázal jako funkční a mohl být zapojen zpět do obvodu. Jeden náhradní elyt byl vyteklý, nahradil jsem jej. Dále jsem vyměnil kondenzátory ve vf obvodech, ve kterých se už někdo vrtal. Padingové kondenzátory byly vyměněny, avšak za nesmyslně vysoké hodnoty. Dále chyběl jeden pevný kondenzátor v oscilátoru, což se projevilo posunutím celého DV pásma po stupnici. Na mě zbyla výměna vazebního kondenzátoru u potenciometru hlasitosti, který při přepnutí na gramovstup propouštěl na mřížku koncové elektronky značné kladné napětí. Tento kondenzátor už byl také v minulosti měněn.
Ostatní součástky byly v pořádku s výjimkou výše zmíněného odporu. Další bastl byl v katodovém obvodu ACH1, byl zde z katody na zem zapojen další rezistor. Zřejmě se tak někdo pokoušel zvýšit zesílení tohoto stupně, když po rozdrbání vf obvodů rádio ztratilo citlivost. Odpor jsem odstranil.

Po těchto zásazích bylo možno rádio zapnout. Gramovstup fungoval, ale citlivost není nic moc. Navíc jsem zjistil, že otáčením potencimetru hlasitosti se posouvá pracovní bod koncové elektronky - při nulové hlasitosti je v pořádku a při zesilování se lampa přivírá. Příčinou je patrně mřížkový proud lampy procházející potenciometrem.
Po připojení antény začaly hrát místní stanice, ale sladění bylo nutné. Mezifrekvence šly sladit dobře, všechny čtyři obvody se daly seřídit. Problematický byl oscilátor, který už někdo slaďoval dříve a při zajišťování jader cívek jejich kostřičky poškodil teplem, takže jádra nešla vyšroubovat tak, jak by bylo potřeba. Sladění je tedy spíše nouzové, zejména na DV, ale hraje to, na SV dokonce i v souladu se stupnicí. Vstupní obvody jsem nastavil jen tak od ucha. Přesto na SV večer hraje jedna stanice za druhou, v rozestupu 9 kHz, jak to má být. Na KV jde zachytit také dost stanic. Na DV je citlivost horší, hrají jen silné stanice.
Po chvíli provozu ale koncový stupeň začal silně kmitat. Příčinu jsem neodhalil, pravděpodobně je závada přímo v koncové lampě, možná porušené stínění. Oscilace ustaly, když jsem se dotkl přívodu řídicí mřížky. Jako nouzové řešení jsem k přívodu připájel kus drátu a ten jsem obtočil kolem baňky elektronky. Kapacitou mezi drátem a anodou lampy byla zavedena záporná vf zpětná vazba a kmitání přestalo.

Ačkoliv byl radiopřijímač ve slušném výchozím stavu, renovace zabrala asi tři dny práce. Nicméně vyplatilo se to, nyní je rádio ve výborném vzhledovém a funkčním stavu. Slávkovi za něj děkuji.