Amatérská trojlampovka

Amatérský výrobek, cca 1928.

Radiopřijímač - jednoobvodový audion se dvěma nf stupni pro příjem v pásmu středních vln. Elektronky RE144, B424, RE034, napájení z baterií. Anténní odlaďovač, vazba mezi prvním a druhým stupněm transformátorová, mezi druhým a třetím odporová.

Rádio pochází z chalupy našich známých, kde jsem jej v dětství často vídával. Vypadal hrozně staře a moc se mi líbil, zajímavé byly hlavně baňaté elektronky a skleněné trubičky s kovovými roubíky v pérových držáčcích - vakuové odpory (pro mě v té době pojistky). Jak jsem se začal o rádia trochu zajímat, došlo mi, že to rádio musí být opravdu dost staré, a tak jsem si jej po domluvě vzal domů.
Bylo vidět, že rádio už toho dost zažilo. Původní zapojení bylo postupně vylepšováno, transformátorová vazba byla upravena na jakousi "transformátorově odporovou" - trafo bylo přes velký kondík zapojeno na anodu audionové elektronky, která byla napájena přes anodový odpor. Co tím bastlíř zamýšlel, nevím. Zpětná vazba se řídila potenciometrem zapojeným paralelně k zpětnovazebnímu vinutí, což je sice originální, ale má to tu nevýhodu, že při snižování zpětné vazby se zároveň tlumí laděný obvod, a je to tedy v praxi skoro nepoužitelné. K původním pravoúhlým spojům z holého drátu postupně příbývaly vodiče ve žluté PVC izolaci natahané nejkratší cestou přes celé zapojení, což nevypadalo moc vzhledně. Rozhodl jsem se tedy pro odstranění později doplněných součástek a celkové zjednodušení zapojení. Po tomto zásahu přijímač také daleko líp funguje, ale ještě by to chtělo nahradit zpětnovazební potenciometr obvyklým kondenzátorem, ale zatím nemám žádný pěkný. Přijímač je teď schopný zachytit silné stanice a rozehraje velmi nahlas magnetický reproduktor. Pro běžný poslech by bohatě stačily jen dva stupně, třetí už je zbytečný. Napájení jsem vyřešil síťovým trafem a následnou filtrací jak žhavicího, tak anodového proudu. Přijímač je totiž na kvalitu filtrace dosti citlivý. Nejlepší by bylo jej napájet z baterií.