VEF 206

Rižské výrobní družstvo "VEF" V. I. Lenina, SSSR, 1973 až cca 1990

Přenosný radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, 6x KV (13m, 16m, 19m, 25-31m, 41-60m, 60-150m) a pro reprodukci z magnetofonu osazený germaniovými tranzistory, pro napájení z 6 ks článků R20 nebo zdroje 9 V. Karuselový volič rozsahů, prutová a feritová anténa, přípojka pro drátovou anténu, stabilizátor napájení oscilátoru a směšovače, dva mf zesilovače, tónová clona, oválný reproduktor, výstup na sluchátka (konektor Jack atypického průměru), podsvětlená plastová stupnice, plastová skříň s hliníkovými doplňky. Obvody jsou mezi sebou různě stejnosměrně vázány, např. se emitorový proud nf předzesilovače využívá pro napájení bází koncového stupně. Důvodem je snížení příkonu.

Legendární rádio, které měl kde kdo a dodnes jej občas potkáme v běžném provozu. Vyniká citlivostí a spolehlivostí, ve své době bylo oblíbené pro příjem západního vysílání na KV. Rozprostřená pásma KV umožňují snadné ladění. Odběr z baterií je minimální, okolo 20 mA. Rádio funguje i při značně sníženém napájecím napětí, což způsobuje, že obsluha včas nevymění slabé baterie a ty pak do přístroje vytečou. Proto má většina těchto rádií značně zkorodovaný prostor pro baterie. Poměrně často se také setkáme s kusy, které mají v prostoru pro baterie vestavěný síťový zdroj. Nevýhodou rádia je málo podrobná stupnice.

Existují dvě základní varianty lišící se vzhledem stupnice. Na přístroji byla během výroby provedena řada změn, jednotlivé série se tak například liší přítomností drážek na madle, popisy na zadní stěně, provedením konektorů apod. Pro západní trhy byl přístroj vyráben pod názvem Vega 206.

Jak jsem zmínil v úvodu, můj kus byl prvním starým rádiem, co jsem získal. Byl v pěkném stavu. Protože jsem jej běžně bral na dovolené a všelijak s ním experimentoval, postupně byl doplněn o konektor s vyvedenou mezifrekvencí (kvůli příjmu DRM) a konektor připojený na oscilátor (kvůli připojení čítače). Atypický konektor pro sluchátka jsem vyměnil za standardní Jack 3,5, do prostoru pro baterie jsem vestavěl zdroj se stabilizátorem a 9V baterií, který umožňuje provoz z externího zdroje 12 V (např. auta), kdy se zároveň malým proudem dobíjí vestavěná baterie. Při dovolené na Šumavě v r. 2009 přístroj při pádu přišel o madlo, které jsem nahradil textilním páskem. Současný stav je tedy značně nepůvodní, nicméně VEF má v mé sbírce své pevné místo.

Na prvních třech fotkách je můj sbírkový kus, na dalších dvou pak zástupce staršího provedení, nalezený v r. 2010 u popelnic a pak přenechaný jinému sběrateli. Na tato rádia narážím na sběrných dnech dosti často, ale stačí mi jeden kus, ostatní předávám dál. Kdysi mi doma jeden nalezenec začal asi po čtrnácti dnech sám hrát, byly v něm ještě slabé baterie, které z nějakého důvodu náhle ožily a já jsem se pak divil, co mi to hraje pod stolem.