Tesla 4110U Oravan

TESLA Orava n. p., 1960/62

Tento přístroj již není v mé sbírce.

Televizní přijímač - superhet pro příjem v I. a III. pásmu čs. TV normy osazený elektronkami, s universálním napájením. Obrazovka o úhlopříčce 35 cm a vychylovacím úhlu 70°, s iontovou pastí a magnetickým vychylováním a ostřením, mezinosný příjem zvuku dle normy OIRT, kanálový volič s karuselem, dřevěná skříň, dynamický reproduktor, plynule řiditelná tónová clona, selenový usměrňovač.

Tento televizor je odvozen z typu 4102U Mánes. Jedná se o první přijímač vyvinutý v Tesle Orava. Jeho konstrukce je velmi podobná typu Mánes. Novinkou je tónová clona, dvanáct pozic kanálového voliče a další mf stupeň, kromě toho je zde samozřejmě řada dalších drobných odlišností.

Přístroj byl ve své době již poměrně zastaralý. Proto byl vyráběn především s důrazem na cenu. První série mají zdobně řešenou skříň. Sklo před obrazovkou má šípový tvar, nápis Oravan je z mosazi, kolem čelní stěny je mosazný lem, lak skříně má tmavé lemy hran plynule přecházející do bezbarvého laku. Hřídelka k potenciometru vyjasňovače je kovová.
U pozdějších sérií postupně odpadá šípové sklo i s bakelitovou hranou, nápis Oravan je plastový, lem kolem čelní stěny mizí, skříň je celá nalakovaná hnědým lakem, hřídelka k vyjasňovači je z plastu.

O renovaci tohoto přístroje platí totéž co o Mánesovi. V těchto přístrojích už nenarazíme na asfaltové kondenzátory, elektrolyty jsou hliníkové a svitky jsou pak hnědého typu TC17x.

Přístroj jsem poněkud neprozřetelně zakoupil na Aukru na začátku roku 2010. Jedná se o starší verzi se šípovým sklem. Udělal jsem to, protože těchto přístrojů již mnoho není, narozdíl od pozdější verze s rovným sklem, a protože byl prodejce ze Zlína. Prodejce říkal, že je přístroj v dobrém stavu, že jen chybí lampy. Po převzetí jsem byl ale dost zklamán a naštván. Nejen že chyběly lampy, ale také zadní a spodní stěna a kryt VN dílu. Patice některých elektronek byly propálené a rozpadlé. V přístroji byly myši a zničily některé součástky, především vn trafo a cívky v řádkovém rozkladu. Obrazovka byla měněná za polskou 35MK22. V přístroji si někdo zabastlil, hodně součástek bylo nepůvodních, v karuselu kanálového voliče chyběla většina výměnných cívek. Bylo vidět, že přístroj byl v provozu hodně dlouhou dobu. Skříň byla dost špinavá, oprýskaná a napadená červotočem. Navíc byla na jedné oblé hraně prasklá dýha, což je u podobných skříní velmi častá vada. Stav byl opravdu hrozný, ale přesto jsem se pustil do renovace, tyto televize se mi prostě tak líbí, že mi přišlo líto to aspoň nezkusit. Po důkladné očistě jsem začal opravovat šasi. Bylo nutné vyměnit prakticky všechny svitkové kondenzátory, některé odpory a mnoho dalších součástek. Trafo a cívky jsem sehnal z vraku jiného Oravana. Gumová izolace na vodičích uvnitř byla úplně zpuchřelá, tak jsem je taky vyměnil.
Skříň jsem celou obrousil a přelakoval. Prasklé místo jsem "zaplátoval" kouskem dýhy a zabrousil. Na hnědé části jsem použil syntetickou barvu a následně celou skříň nalakoval nitrolakem. Ačkoliv teorie praví, že na syntetiku nemůže přijít nitrolak, protože by zkrabatěla, v praxi se nic nestalo. Zřejmě díky tomu, že tam té syntetiky byla jen malá vrstva. Politura se mi ale nepovedla, k lesku to mělo daleko. Při dalších renovacích jsem nepoužíval fixírku, ale štětec, je to s ním snazší.
Pak bylo možné přístroj zapnout. Kupodivu to nezačalo hořet, ale mělo to i nějakou snahu fungovat. VF část byla samozřejmě mrtvá, kanálový volič byl příliš poškozen, ale rozklady a zvuk nějak fungovaly. Výkon řádkového rozkladu byl ale příliš nízký a klesal s rostoucí řádkovou frekvencí. Aby bylo na obrazovce vůbec něco vidět, bylo nutno nastavit asi poloviční frekvenci. S tím jsem nedokázal hnout, zkoušel jsem snad všechno. Bohužel jsem tehdy ještě neměl osciloskop, s ním bych to asi dal. Obrazovka byla jinak výborná. Nakonec mě nekonečné opravování přístroje přestalo bavit a vnutil jsem jej Jendovi Podhajskému. Alespoň jsem díky této televizi získal zkušenosti s renovací dřevěných skříněk.