Na internetu se začalo objevovat mnoho fotek opuštěného motelu Agro u Kasejovic, a tak jsme se s Vaškem rozhodli, že se na místo vypravíme a prozkoumáme jej. O jednom časně jarním víkendu jsme tedy vyrazili.
Motel se nachází u hlavní silnice, je to dosti rozsáhlá stavba zřejmě z konce 80. let. Musel být opuštěn celkem nedávno, ale zloději kovů a vandalové na něm již zapracovali. Díky tomu, že někdo ze stěn vyrval okapové svody, do konstrukce silně zatéká. Po letošní dlouhé zimě ještě na střeše ležely zbytky tajícího sněhu a voda z něj místy úplně zaplavila podlahy. Zde zmrzla a z některých pokojů se stalo kluziště. Stěny prosáklé vodou po zmrznutí začaly praskat a rozpadat se.
Téměř vše, co mělo nějakou cenu, už bylo ukradeno, zbytek byl alespoň zničen. Hotel byl zřejmě kdysi na každém pokoji vybaven Merkurem 2, bylo jich tam skutečně mnoho. Mědilovci všechny merkury rozmlátili a vyrvali vychylovačky. Krom toho bylo na každém pokoji polské rádio Śnieźka, z těch někdo alespoň uštípal šňůry. Vybavení kuchyně zmizelo, zůstalo pár sklenic, které někdo pečlivě roztloukl. Nábytek byl většinou zničen vlhkostí.
Dá se říct, že je motelu docela škoda, byla to docela úhledná a jistě dosti nákladná stavba. Teď už je to ruina, kterou zřejmě nečeká nic jiného než léta chátrání a nakonec stržení. Parkoviště vedle slouží jako výkup palet a nocoviště pro kamiony, kterých tu jezdí dost a řidiči by možnost odpočinku v motorestu jistě ocenili.
K hotelu jsme dorazili už za stmívání, tak jsme přespali v autě na polní cestě poblíž. Ráno jsme se vydali zpět, ale cestou jsme se chtěli ještě zastavit v dalším zchátralém objektu, bývalém zámeckém pivovaru na Zelené hoře u Nepomuku.
Areál zámku i s pivovarem byl po válce zabrán československou armádou a usídlila se zde jednotka technických praporů. V prostředí tohoto zámku se odehrává známý román Černí baroni od Miroslava Švandrlíka. Vojáci se o údržbu zámku samozřejmě příliš nestarali, zřejmě někdy okolo r. 1989 byl armádou opuštěn. Zámek má nového soukromého majitele, pivovar od té doby chátrá.
Objekty jsou celkem stranou civilizace a zřejmě díky tomu nejsou příliš poničené lidskou rukou, ale léta bez jakékoliv péče se na nich dosti podepsala. Okenní výplně chybí, střechou zatéká a místy se už střechy a stropy propadají. K čemu sloužily jednotlivé místnosti lze dnes jen odhadovat, z původního zařízení nezbylo téměř nic. Různé prvky interiéru jsou v souladu s vojenským vkusem ponatírány křiklavými barvami, vrstvy barev se odlupují a ukazují, jaké barvy se vojákům líbily s postupem času. Některé objekty zřejmě nebyly využívány ani za vojenské éry, ty jsou dnes v nejhorším stavu. Zajímavostí jsou rozsáhlé sklepní prostory, kde byly zřejmě i pivovarské kotle a jiné strojní vybavení, neboť ze sklepů vede několik komínů, jeden z nich dokonce celkem daleko v lese na kopci. Do sklepů jsme se ale neodvážili, neměli jsme ani baterku.
Celé místo má zvláštní atmosféru, rozpadající se budovy jsou zasypány suchým listím a pohlcuje je les. Je zde ticho a není zde mnoho stop lidských návštěvníků. Byla by ale škoda, kdyby měly objekty zaniknout. Snad se je někomu podaří zachránit.
Ze Zelené hory jsme už jeli přímo zpátky, cestou jsme ale potkali opuštěný železniční strážní domek. Strážní domky jsou hezké a účelné stavby, bohužel se na jejich stavu podepisuje, že jsou stranou civilizace na nepříliš atraktivních místech, čímž se do nich stahují nepřizpůsobiví občané, nebo jsou přímo opuštěny. To potkalo i tento domek, otázka je kdy. Zbytky domácího vybavení odpovídají konci 80. let, bylo by ale překvapivé, kdyby od té doby vydržel v celkem slušném stavu, v jakém byl.
V domku jsme našli krabici od televizoru Merkur. Jinak se zde nacházely jen zbytky různých domácích potřeb a torza železničního zařízení, jako třeba pozůstatky telefonu. Je škoda, že taková pěkná stavba takto dopadla.
Pak už jsme jeli přímo zpět.