Amáta turbo

Amatérská výroba, cca 1960

Radiopřijímač - devítiobvodový superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV a pro reprodukci z gramofonu či linky, osazený elektronkami ECH21, 6x EF22, 2x EBL21, EM11, EZ12, pro napájení ze střídavé sítě. Vf předzesilovač, dva mf zesilovače, přepínatelná šířka pásma, elektronový indikátor vyladění, dvojčinný koncový stupeň, vstup pro externí zdroj nf signálu bez možnosti regulace hlasitosti, relé pro přepnutí na gramovstup.

Rádio mi bylo svěřeno v roce 2020 správcem sekce radiopřijímačů klubovní sbírky v Třešti s tím, že jej můžu zkusit rozehrát. Konstrukce je opravdu unikátní. Stavitel se asi rozhodl, že vyrobí nejlepší rádio na světě, ale profesí byl zřejmě spíše strojař než elektrotechnik. Rádio používá skříň a stupnici od stavebnice Amata. Šasi je vyrobeno ze silného plechu, který je upevněn na několika U profilech. Ladění je vybaveno mohutným setrvačníkem poháněným přes dvojitý ozubený převod. Veškeré součástky jsou umístěny pravoúhle, kabelové svazky jsou rovněž vedeny pravoúhle a vyvázány do forem. K rádiu nebyla žádná dokumentace a chyběly v něm všechny elektronky kromě EM11 a EZ12. Zprovoznění tedy bylo pro mě oříškem. Přímo v Třešti se mi povedlo identifikovat, jaká elektronka plní jaký účel a jaký typ má být na dané pozici osazen. Následovalo oživení anodových obvodů, původní šroubovací elyty bylo nutno téměř všechny vyměnit - nešly naformovat. Následně jsem rádio zapnul a z reproduktoru se začínaly ozývat nějaké rádiové zvuky, nic naladit ale nešlo. Rádio jsem si tedy odvezl domů.

Zjistil jsem, že přístroj svému konstruktérovi zřejmě nikdy pořádně nezahrál. Celá vf část silně kmitala, což se stavitel pokoušel řešit tak, že všechny zesilovací stupně důkladně zatlumil, takže celé rádio bylo citlivé asi jako dvoulampovka. Dodatečné úpravy od nešťastného bastlíře šlo identifikovat podle doplňovaných součástek, které už zdaleka nebyly umístěny do pravoúhlých souřadnic. Důvodů pro nefunkčnost byla celá řada, např. druhé mřížky obou mf zesilovačů byly napájeny přes společný srážecí odpor bez blokování. Kryty mf filtrů nebyly vodivě spojeny s kostrou, jelikož dosedaly na tlustě lakované šasi. Po odstranění těchto konstrukčních chyb se rádio začalo chovat trochu lépe a bylo možné už i něco naladit, ale rádio začínalo hrát až od určité dost velké úrovně signálu, jinak mlčelo - jako by bylo vybaveno funkcí squelch. Příčinou bylo zapojení koncového stupně, jehož elektronky byly vybaveny katodovým odporem. Detekční diody tím pádem měly proti katodě záporné předpětí asi 6 V, které musel signál překonat, aby vůbec došlo k detekci. Zapojení jsem upravil, aby katody byly připojené přímo na kostru, a rádio konečně začalo fungovat, jak má. Následně jsem mezifrekvenci pomocí rozmítače sladil, což se povedlo dobře, šířka pásma je ideálně volená a jde přepínačem pěkně ovládat. Vstupní obvody používají cívky z německé vojenské techniky a jejich hodnoty jsou zřejmě voleny dost nevhodně, protože vstupní obvody zkrátka vůbec sladit nešlo. Na rozebírání složité a stěsnané cívkové soupravy jsem se vykašlal, velká rezerva v zesílení si však s rozladěným vstupem poradí a rádio relativně dobře chytá i na pár centimetrů drátu v anténní zdířce. V nf části jsem kromě zmíněného obvodu předpětí upravil zapojení koncového stupně z pentodového na triodové, které se lépe hodí k primární impedanci výstupního trafa a vyznačuje se menším vnitřním odporem a výhodnějším zkreslením.

Původní reproduktor od neznámého výrobce byl zadřený. Příčinou byly hliníkové šrouby, kterými je stažen magnetický obvod. Šrouby praskly, trn magnetu se přitáhl k vnějšímu pólovému nástavci a skřípl kmitačku. Kmitačku se mi po dlouhém laborování povedlo dostat ven, oprava reproduktoru by však spočívala v přesném vystředění trnu v mezeře, při kterém by bylo nutné překonat velkou sílu magnetu, a následném stažení magnetu novými magneticky nevodivými šrouby. Do toho jsem se nepouštěl a reproduktor jsem vyměnil za teslácký o průměru 27 cm. Následně jsem opravu uzavřel a rádio předvedl kolegům v Třešti. Všechny okouzlil nejen svit původního, nikdy nepoužívaného magického oka napájeného napětím cca 300 V, ale hlavně velice příjemný přednes výkonného triodového koncového stupně a velkého reproduktoru.