Místní trať z železničního uzlu Nezamyslice, ve kterém z tratě Brno - Přerov odbočuje trať do Olomouce, do hanáckého městečka Morkovic byla otevřena v roce 1909. Na trati se nacházely tři stanice a tři zastávky. Trať sloužila k místní osobní dopravě, nákladní doprava byla vždy poměrně slabá. V roce 1998 byla pravidelná osobní doprava ukončena. Nákladní doprava v té době už na trati prakticky nefungovala. Trať byla v roce 2005 zrušena a chátrala až do roku 2010, kdy byla vytrhána. V roce 2011 byla přestavěna na cyklostezku.
Když se začalo pracovat na stavbě koridorů, tak bylo nutno někde uskladnit nepotřebné neprovozní nákladní vozy, jichž byla každá stanice plná a které by při rekonstrukci zavazely. Na nepoužívanou trať do Morkovic bylo proto postupně navezeno asi 700 nákladních vozů, které byly odstaveny do samostatných skupin po několika vozech. Každá skupina byla zajištěna pražcem upevněným na koleji. Následně byly vozy nechány napospas osudu. Záhy se staly terčem nájezdů zlodějů kovů, hrály si v nich děti a stahovali se do nich narkomani. Navíc hyzdily krajinu a tvořily v ní nepropustnou bariéru pro lidi i zvířata. I přes stížnosti obyvatel se s nimi nic nedělo.
V roce 1998 však došlo k ujetí několika vozů ze spádu u stanice Uhřičice. Jedoucí skupina vozů narážela do dalších vozů, které se taky daly do pohybu jako lavina. Výsledkem byla hromada zničených vozů, jejichž odklízení zabralo mnoho dní a bylo nutno opravit i poškozenou trať. Po této události byly všechny správkové vozy z tratě odstraněny. Většina jich skončila ve šrotu.
Přestože byla trať po ujetí vozů opravena, doprava se na ni už nevrátila. V roce 2005 byla trať zrušena, ale nechala se dál chátrat. Postupně z ní mizely kovové díly, nejdříve drobné kolejivo a jiná snadná kořist, posléze i kolejnice. Drážní budovy se většinou nechaly úplně zchátrat a rozpadnout, až na budovu stanice Tištín, která je stále obydlená. Až v roce 2010 byl traťový svršek snesen a na tělese trati byla v roce 2011 vybudována cyklostezka.
Trať jsme s kolegy z KŽM-Z navštívili 12. května 2007 a 9. července 2007. Poprvé jsme došli jen do Koválovic-Osíčan a pak jsme se vrátili, protože jsme měli úplně promočené boty a dál se nám nechtělo. Podruhé jsme došli až do Morkovic, zpět do Nezamyslic jsme jeli autobusem. Trať tehdy byla ještě celkem kompletní a až na čerstvě zaasfaltované přejezdy vypadala, že by se po ní ještě dalo jet.
Dnes už tato místa vypadají úplně jinak. Ani lokomotivy 141 už v Nezamyslicích nepotkáme.