Philips 905A

Philips Praha-Hloubětín, 1940/41

Radiopřijímač - sedmiobvodový superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV 13,8 - 51 m a pro reprodukci z gramofonu, osazený elektronkami EF8, ECH3, EF9, EFM1, EBL1, AZ1, pro napájení ze střídavé sítě (po montáži vibračního měniče i ze stejnosměrné). Šest laditelných mechanických předvoleb, vstupní pásmový filtr na SV a DV s proudovou vazbou, vf předzesilovač s odporovou aperiodickou vazbou na směšovač na DV a SV; při příjmu na KV je přístroj zapojen tak, že před i za vf zesilovačem je jeden vstupní laděný obvod. Přepínatelná šířka pásma prvního mf filtru. Třídiodová detekce, jako třetí dioda se používá 3. mřížka mf zesilovače, zpožděné AVC působí jen na vf zesilovač a směšovač. Fysiologická regulace hlasitosti, nf předzesilovač s automatickou regulací zesílení, nf zpětná vazba s plynule proměnnou tónovou clonou, odlaďovač parazitního pískání 9 kHz. Kulatý dynamický reproduktor s vypínačem, výstup na další nízkoohmový reproduktor. Spořič proudu, který vypíná žárovku stupnice a do série s anodovým zdrojem zapojuje odpor. Dřevěná skříň s bakelitovou maskou okolo stupnice, papírová zadní stěna. Skoro stejný je o sezónu starší přijímač 855X, nemá vypínač reproduktoru a spořič proudu.

Přístroj je zajímavý nejen propracovaným elektrickým zapojením, ale také mechanickou konstrukcí. Trojitý ladicí kondenzátor není otočný, ale zásuvný. První tři tlačítka zleva ovládají předvolby na DV, další tři patří předvolbám na SV, poslední tři pak přepínají rozsahy pro ruční ladění. Každé tlačítko působí jednak na ladicí mechaniku, jednak na přepínač rozsahů. Při přepnutí na ruční ladění je nutno zamáčknout ladicí knoflík dovnitř. Při přepnutí na předvolbu a zpět na ruční ladění se ladění vrátí do stejné polohy jako před přepnutím. Neobvyklé je taky provedení ukazatele ladění, který je tvořen optickým hranolem. Barevná stupnice v sobě nemá žádná okénka, takže u vypnutého rádia není poloha ukazatele vidět. Po zapnutí se ale světlo žárovky hranolem zaostří na stupnici, takže se na ní objeví světelná čára. Ukazatel indikuje polohu ladění i na předvolbách.

Další zajímavostí je elektronka EF8. Jedná se o tzv. silentodu se čtyřmi mřížkami, určenou pro vf předzesilovače. Protože je v rádiu výstup vf zesilovače ještě mnohonásobně zesílen, je potřeba, aby tato elektronka měla co nejmenší šum. U pentod je z hlediska šumu žádoucí, aby byl proud stínicí mřížky co nejmenší. Toho je u EF8 dosaženo tak, že mezi řídicí a stínicí mřížku je vložena další, která je vinuta přesně stejně jako stínicí a je spojena s katodou. Tím pádem jsou od ní odpuzovány letící elektrony, které se formují do svazků, které procházejí mezi závity stínicí mřížky. Protože jsou přídavnou mřížkou elektrony více brzděny než u obyčejné pentody, je potřeba zvýšit napětí stínicí mřížky na 250 V místo 100 V u obvyklých vf řízených pentod.

Rádio jsem dostal na opravu v létě 2022. Bylo v hezkém bytovém stavu, jen vršek skříně je trochu oprýskaný. Demontáž šasi ze skříně je u tohoto typu nezvykle složitá a nebál bych se říct, že ji konstruktéři u Philipsů poněkud překombinovali. Kromě odpájení čtyř drátů k přepínači spořiče je nutno vyšroubovat dva speciální šrouby s pružinkami držící bakelitovou masku k ozvučnici. Kovové úchyty pod těmito šrouby pak musíme povolit a odsunout, jinak kolem nich neprojde rám stupnice. Následně je možno sundat bakelitovou masku, což ovšem není triviální. Povolíme jeden ozdobný šroub zepředu masky. Pak je potřeba současně zmáčknout všechny klávesy a masku přes ně vysunout. To ale půjde velmi zle, obzvlášť pokud je celá mechanika desítky let nepoužívaná a zatuhlá. V mnou opravovaném kusu nebyla, ale i tak to byl problém. Dost si pomůžeme, pokud povolíme šrouby držící šasi ke skříni, abychom mohli šasi vytlačit co nejvíce dopředu a nahoru. Po sundání masky už lze šasi normálním způsobem vytáhnout ven. Dáváme ale pozor, abychom jej mimo skříň na něco nepoložili a nezohýbali desky vsuvného kondenzátoru, které nejsou nijak chráněné. V takovém případě by bylo nutno celý kondenzátor vyměnit, oprava asi vzhledem k submilimetrovým tolerancím nepadá v úvahu.

Mechaniku je nutno celou rozhýbat a namazat. Ladění se musí silou pružin volně vracet do základní polohy. Aby byla zachována ostrost paprsku ukazatele na stupnici, je ukazatel upevněn na pantografovém mechanismu, který taky rád zatuhne. Dále zkontrolujeme, jestli jsou kontakty na rotoru přepínače na každém rozsahu ve správné poloze vůči statoru. Zde se projeví každá vůle nebo pružnost a přepínač nebude spolehlivě fungovat.

Elektricky je průběh opravy standardní, je nutno vyměnit asfaltové kondenzátory a vodiče se zpuchřelou izolací. Pokud jsou v rádiu ještě původní elektrolyty s tekutou náplní, raději je vymontujeme a nahradíme modernějšími, aby nevytekly a nezničily šasi. Laděné obvody jsou stabilnější než u konkurenčních značek té doby, ale sladění bude zřejmě i tak potřeba. Naštěstí jsou zde použity hrníčkové trimry, se kterými se dobře pracuje. Tato rádia bývají často přebastlena tak, aby fungovala i bez elektronky EF8, která zřejmě po válce nebyla příliš sehnatelná. Můj kus byl v původním stavu včetně stínicího krytu pro EF8. Krátké vlny byly funkční a možná dokonce původní. Zvukově je rádio velice příjemné, citlivost je lepší než u jednodušších superhetů, ale podmínkou je dokonalé sladění, což zejména u vstupních obvodů je dnes už trochu problém. Ladicí mechanika mi uživatelsky nepřijde příliš přívětivá, při každém přepnutí rozsahu je nutno poměrně velkou silou stlačit ladicí knoflík, zejména na KV se projevuje menší přesnost a velká strmost ladění. Vzhledově se jedná o působivý přístroj, barevná stupnice je krásná a magioka EFM1 bývají i dnes v poměrně dobrém stavu.