Tesla Rytmus

TESLA n. p., 1948/49

Radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech DV, SV a KV, osazený elektronkami 2x UCH21, UBL21, UY1N, s universálním napájením. Tónová clona, dynamický reproduktor, bakelitová skříň, dřevěná ozvučnice, papírová zadní stěna.

Tento přístroj pochází z počátků podniku Tesla. Konstrukčně jde v podstatě o mírně vylepšený Talisman osazený na prostornější šasi a umístěný do větší skříně s velkým reproduktorem, což se pozitivně odrazilo na kvalitě přednesu a také to bylo atraktivnější pro zákazníky - za slušnou cenu si mohli dopřát rádio, které vypadalo mnohem dospěleji než Talisman. Na přístroji byla během výroby provedena řada změn. Měnil se potisk stupnice, novější kusy mají posunutý horní konec středovlnného pásma. Šasi odvozené z Rytmusu se v různých obměnách vyrábělo až do roku 1956.

Při renovaci klasicky zkontrolujeme všechny svitky, vazební C28 zrovna vyměníme a věnujeme pozornost také C39, bývá často proražený a seškvařený, na jeho místě musíme použít kvalitní svitek aspoň na 1000 V. Může být vadný také některý výkonový odpor na společném tělísku, v tom případě nejlépe celý sdružený odpor vezmeme z nějakého vraku dobrý a vyměníme, zejména je-li odporů vadných více. Nejdříve ale zkontrolujeme, jestli není studený spoj mezi odporovým drátem a vývodem. Dáváme pozor také na elektronku UY1N. V kusech, které už toho mají hodně za sebou, dochází někdy k přeskokům. Ty nám můžou spálit žárovky nebo i vyrazit jistič (vyzkoušeno v praxi). Pokud nám elektronka takto zlobí, tak sériově s ní zařadíme křemíkovou diodu, např. 1N4007, a to mezi síťový přívod a anodu. Také pomůže provozování příjímače na snížené síťové napětí nebo delší žhavení elektronky naprázdno, aby se vygetrovala.

Vřele nedoporučuju Rytmus a jiné univerzální přijímače zapínat bez předchozí kontroly. Velmi pravděpodobně by stejně pořádně nefungovaly a navíc hrozí zničení usměrňovací elektronky, která se již poměrně špatně shání.

Rádio jsem získal v roce 2009. Někdo z něj vytrhal mezifrekvenční filtry a výstupní trafo, zřejmě kvůli mědi a hliníku - z jedné mefky tam zůstaly jen cívky na bakelitové kostřičce, zmizel jen hliníkový obal. Renovaci jsem provedl až více než po roce. Bylo nutno obnovit bílou linku na skříni. Výstupní a mezifrekvenční trafa jsem získal od pana Chluda, za což mu moc děkuji. Výstupák je dokonce originál nový, ještě z krabičky. Zprovoznění probíhalo hladce, mezifrekvence vyrobené na 452 kHz šlo přeladit na 468 kHz. Jen trochu zlobí síťový vypínač, jak je u těchto přístrojů zvykem. Rádio je v super stavu a jedná se o jeden z mých nejhezčích sbírkových kusů.

Zajímavostí tohoto přijímače je stupnice se středovlnným rozsahem 188-570 m. Jelikož přístroj jinak odpovídá nejstaršímu provedení, je stupnice pravděpodobně nepůvodní. Krátce po vyrobení této série přijímačů totiž došlo k velké změně ve vysílacích frekvencích evropských stanic, a tak se zřejmě dodávaly náhradní stupnice s aktuálním potiskem.

V roce 2012 začal po nějaké době po zapnutí lavinovitě růst anodový proud koncové elektronky. Způsobovala to sama UBL21, která nasazovala mřížkový proud, i když v jiném rádiu normálně fungovala - viz níže.

---

Na jaře 2016 jsem v Praze vyzvedával Rytmusa pro Martina Tomkoviče a když už jsem jej pak měl doma, tak jsem jej rovnou zrenovoval. Jedná se o první provedení. Byl v celkem dobrém stavu, jen chyběla šňůra a byla oprýskaná bílá linka, elektronky kromě usměrňovačky byly původní z výroby a dobré. Zajímavý je elyt, který je značky Fribourg švýcarské výroby. Skříň prošla očistou a přelakováním linky. Měnil se vazební a odrušovací svitek, dále se pak po chvíli provozu prorazil blokovací svitek paralelně k elytu. Rádio je po renovaci plně funkční, slaďování nebylo nutné.

Přístroj ale dost bruměl a anodový proud koncové elektronky byl zvýšený. Příčiny byly dvě, jednak svodový svitek pro filtraci mřížkového předpětí a jednak odpor 1M5 v předpěťové větvi, který měl zvýšenou hodnotu. Zapojení zdroje předpětí v Rytmusu je totiž odlišné od osvědčeného zapojení Philetty nebo Talismanu a je dost nešťastné. Protože spádový odpor pro zdroj předpětí je až za filtračním kondenzátorem, vzniká na něm velké zvlnění. Proto je mřížka koncové elektronky od tohoto odporu oddělena blokovanou soustavou odporů o celkové hodnotě 2,13 MOhm. To je více, než je u UBL21 dovoleno (1 MOhm). Navíc je to náchylné na svod toho filtračního svitku. Další nevýhodou tohoto řešení je přenos napětí AVC až na mřížku koncové lampy. Při příjmu silné stanice se tedy koncová lampa zavírá, žárovka stupnice pohasíná, klesá výkon koncového stupně a roste zkreslení. Výrobce proto v tomto obvodu provedl postupně řadu změn, principiálně je to ale vyřešeno až u přijímače Accord a pozdějších typů, kde je předpěťový odpor ještě před filtračním elytem. U těchto typů je hladina brumu výrazně nižší, koncový stupeň není ovlivňován AVC a přístroj není tak náchylný na stav koncové lampy.

Martinův kus: