Sonata

Leningradský radiozávod Radiopribor, SSSR, od 1965 (můj kus 1972)

Přenosný radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV 25-33m a 41-75m osazený germaniovými tranzistory, pro napájení ze dvou plochých baterií nebo externího zdroje 9 V. Prutová a feritová anténa, zdířka pro drátovou anténu a uzemnění, tři mf zesilovače, tónová clona, koncový stupeň s transformátory, stabilizátor napájení vf části. Některé obvody jsou stejnosměrně zapojeny v sérii, čímž se šetří odběr proudu (např. proud oscilátoru se používá jako bázový proud mf stupňů). Dynamický reproduktor, konektor pro sluchátka. Plastová skříň, lité šasi, hliníková síťka a plastová mřížka před repro, koženková kabelka, ucho na přenášení.

Přístroj se dělal v různých provedeních skříňky, některé neměly plastovou mřížku před repro. Z přístroje byl odvozen přijímač Sonata 201, vyráběný od roku 1972, který se odlišuje zejména tlačítkovým přepínačem pásem a více krátkovlnnými rozsahy.

Rádio jsem získal v roce 2015 od pana Chluda, kterému děkuji. Bylo v zachovalém stavu včetně kabelky se zajímavým potiskem. Rádio stačilo zběžně vyčistit, fungovalo bez problému. Překvapila mě velmi dobrá citlivost, hlavně na DV. Rádio má totiž nezvykle důkladně konstruované vf a mf obvody. Přednes je v rámci kategorie velice kvalitní. Mechanická konstrukce je pěkně udělaná, vzhled je hezký. Celkově velmi sympatický přístroj. Zajímavé je použití plochých baterií pro napájení. Rádio má neskutečně nízký odběr zhruba 6 mA. Ještě při napětí 2,5 V hraje s obstojnou hlasitostí, odběr je pak okolo 2 mA. Ploché baterie v něm vydrží mnoho set hodin.