Třílampový superhet

Radiopřijímač - čtyřobvodový superhet pro příjem v pásmu středních vln osazený elektronkami 2x 6F32, PL82, PY82. Aditivní směšovač, mřížková detekce, mezifrekvenční zpětná vazba, koncová elektronka v triodovém zapojení, záporná zpětná vazba v koncovém stupni, plynule řiditelná tónová clona, polouniversální napájení se sériovým žhavením přes kondenzátor.

Důvodem ke stavbě tohoto rádia byl v roce 2009 požadavek na zhotovení závěrečné práce z výtvarné výchovy na našem gymplu. Než abych tvořil nějaké výtvarné dílo, které by stejně špatně dopadlo, rozhodl jsem se radši pro stavbu něčeho pořádného. Výroba malého dřevěného rádia s elektronkami se nejevila jako špatný nápad.

Schéma na rádio jsem si vzal ze starého časopisu Radioamatér z roku 1947. V návodu byla popsána stavba "lidového superhetu se třemi stejnými pentodami" s elektronkami RV12P2000 a jeho zabudování do skříňky od přijímače DKE. Rozhodl jsem se použít místo RV12P2000 elektronky 6F32, kterých je zatím dost, a do koncového stupně pak elektronku PL82, aby rádio mělo taky trochu výkon. Místo selenového usměrňovače jsem použil diodu PY82, aby to bylo celé na lampách. Zapojení přijímače je podobné přístroji Telefunken 300 z počátku 30. let.
Původní návod předpokládal zabudování do skříňky DKE, do které se nevejde pořádné šasi, takže součástky byly uložené na všech možných místech uvnitř skříňky. Já jsem se radši rozhodl postavit rádio na klasickém plechovém šasi. Použil jsem na něj kadmiovaný plech ruského původu, do kterého jsem ruční vrtačkou a lístkem do pilky na železo dělal otvory pro součástky. S flexou a elektrickou vrtačkou by to bylo snazší, ale bohužel nic takového nemám.

Skříňku jsem zhotovil dle vlastní fantazie. Vzhledem odpovídá nějakému přístroji z poloviny 30. let, kdy byl takový vzhled moderní (např. starší výrobky fy Iron). Nejdříve jsem chtěl dělat skříň daleko složitější, s oblými tvary apod., ale po zhodnocení vlastních schopností jsem raději zvolil tento jednoduchý design. Pro výrobu skříně jsem použil překližku ze staré šatní skříně, kterou mi poskytl pan Chlud. Skříň drží pohromadě hranoly ze smrkového dřeva. Skříň je sbitá hřebíky a slepená.
Po obroušení jsem skříň namořil lihovým mořidlem a následně nalakoval nitrolakem s pomocí fixírky. Lak se bohužel úplně nepovedl, má hrubou strukturu dřeva pod ním, což ztěžuje údržbu. Dneska už bych to uměl líp.

Rádio jsem dodělal asi v květnu 2010. Nf část pracovala uspokojivě, vf část bylo nutné ještě hodně upravovat, neboť jsem samozřejmě neměl cívky navinuté na kostřičkách podle předpisu z časopisu, ale na kostřičkách z mf traf z nějakého tesláckého rádia. Mezifrekvenční filtr je z Rytmusu, kde z něj zůstal jen vnitřek bez stínění (viz článek o tomto rádiu), což však zde nevadí, protože mf filtr je jen jeden. Ladicí kondenzátor je z nějakého předválečného superhetu Empo. Výstupní trafo je z televize Tesla Lotos, reproduktor s upravenou ozvučnicí je z Ametystu. Ostatní součástky jsou z mých zásob, snažil jsem se používat alespoň dobové odpory (u svitků je to problém). Zadní stěnu jsem udělal z plexiskla, aby bylo vidět dovnitř.
Rádio po oživení a sladění ze začátku fungovalo dobře, ale pak začalo na horní části rozsahu silně kmitat. Postupně, jak se elektronka na vstupu zahořovala, se kmitání rozšířilo na celý rozsah. Snažil jsem se to všechno důkladně blokovat, ale nic nepomáhalo. Teprve osciloskop odhalil, že oscilátor kmitá tak silně, že se výsledný průběh začíná zkreslovat a modulovat kmitočtem asi 10 kHz, který následně prošel až na výstup. Kmitalo to tak silně, že se začal pálit potenciometr tónové clony. Abych oscilátor zkrotil, musel jsem jeho cívku "zatlouct" paralelním odporem 200 ohm.

Po oživení rádio funguje velice pěkně se slušnou citlivosti.